Číslo 7/8

 

Stanislava Černá

K povaze dluhu podnikatele vůči tichému společníkovi při zániku tiché společnosti

Smlouva o tiché společnosti se četností svého využití nemůže srovnávat s kupní smlouvou či se smlouvou o dílo. Nicméně “diskrétních” závazkových vztahů založených velmi neformálně někdy z dobrých (mravně nezávadných), jindy z méně dobrých důvodů, je více než by se zdálo. Svou právní konstrukcí má tichá společnost, která je nyní upravena v § 2747 a následujících zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též “obč. zák.”) nejblíže ke společenské smlouvě (§ 2716 a násl. obč. zák.). Zejména německá doktrína zdůrazňuje, že ji lze považovat za jednu z jejích variant (Einfache Gesellschaft, Gesellschaft bűurgerliches Rechts).1) Jak podnikatel, tak tichý společník sledují společný účel, jímž je podnikatelský úspěch, dosažení zisku, resp. podílu na něm a za tímto účelem se sdružují. Základem motivačního schématu je zájem podnikatele získat kapitál a použít jej pro své podnikání a důvodem na straně tichého společníka je získat vyšší než standardní zhodnocení svého vkladu s akceptem zvýšeného rizika hraničícího až se ztrátou investice.

Miloš Tomsa

Náhrada škody z podnikatelské činnosti

Při zběžném srovnání s předchozí úpravou náhrady škody způsobené podnikatelem při jeho podnikatelské činnosti dané v obchodním zákoníku a předchozím občanském zákoníku s úpravou podle dnes platného občanského zákoníku (zák. č. 89/2012 Sb., dále též “obč. zák.”) by mohlo podnikateli připadat, že jde o úpravu obdobnou a že rozsah jeho odpovědnosti za způsobenou škodu je stejný, neboť jeho odpovědnosti za porušení smluvního závazku i jeho případných dalších závazků zůstává objektivní s velmi omezenou možností zprostit se odpovědnosti, která je jen vyjádřena jinými slovy, a pokud jde o odpovědnost za škodu vzniklou z porušení povinnosti uložené zákonem je sice dnes vždy podmíněna zaviněním, ale při požadavcích na odborné provádění podnikatelské činnosti dojde k vyvinění jen ve velmi malém počtu případů a speciální úprava náhrady škody vzniklé z podnikatelské činnosti zůstává přísně objektivní. To však je jen zběžný pohled. Je sice pravda, že dřívější úprava byla vůči podnikatelům přísná a že nyní platná úprava je rovněž přísná a důsledná, ale k určitým rozdílům v jejím dopadu došlo a je potřeba si je uvědomit a uvědomit si i vliv okolností daného případu na výklad, který v konkrétních případech mohou mít.

Platná úprava je obsažena v hlavě třetí čtvrté části občanského zákoníku, výjimkou jsou jen ustanovení o povinnosti smluvní stany nahradit škodu, která vznikne druhé smluvní straně, jestliže nepoctivě ukončí jednání o uzavření smlouvy v § 1728 a 1729. Úprava, pokud jde o důsledky podnikatelské činnosti, tedy povinnosti nahradit škodu, ke které došlo v důsledku porušení smluvního nebo jiného závazku a povinnosti stanovené podnikateli obchodním zákoníkem byla upravena jednotně.

V současné době je členěna na uvedení některých obecných ustanovení o náhradě újmy (tj. hmotné škody a nemajetkové újmy), pak následuje bližší úprava povinnosti nahradit za prvé škodu způsobenou úmyslným porušením dobrých mravů, za druhé porušením zákona a za třetí porušením smluvní povinnosti, které jsou založeny na různých principech – úmysl, zavinění, objektivní odpovědnost. V dalším pododdílu pak následují zvláštní úpravy povinnosti nahradit škodu. K tomuto členění je třeba poznamenat, že některá obecná ustanovení o náhradě škody a princip vyslovený obecně pro soukromoprávní úpravu, že zásadně škůdce odpovídá za zaviněné způsobení škody, nahradit škodu bez ohledu na zavinění je povinen jen v případech stanovených zvlášť zákonem, jsou uvedeny hned na začátku úpravy závazků z deliktů a další pak následují v oddílu o náhradě škody po rozlišení povinnosti náhrady škody v důsledku porušení zákona a v důsledku porušení smluvního nebo jiného závazku, která ovšem podle ustanovení § 2894 obč. zák. platí i pro povinnost hradit nemajetkovou újmu. V obecných ustanoveních o povinnosti nahradit škodu je úprava v případě, kdy škoda je způsobena několika osobami a v případě, že škoda vznikla nebo se zvětšila v důsledku okolností, které se přičítají poškozenému, je úprava věcně stejná jako dosud. Pro podnikatele je však důležité nově formulované ustanovení § 2914 obč. zák., že kdo při své činnosti použije zaměstnance nebo jiného pomocníka, nahradí jím způsobenou škodu stejně, jako by ji způsobil sám, avšak za takového pomocníka se nepovažuje ten, kdo se zavázal provést určitou činnost samostatně, jen v případě, že ten, kdo ho použil, jej vybral nepečlivě nebo na něj nedostatečně dohlížel, ručí za splnění jeho povinnosti nahradit škodu. Dále je pro podnikatele důležité nové ustanovení § 2904 obč. zák., který pro případ újmy způsobené náhodou, stanoví, že ji nahradí ten, kdo dal ze své viny k náhodě podnět.

V běžné mluvě se používá převážně pojem škoda pro újmu na majetku, a to jak pro přímý majetkový úbytek, tak pro případ, že nedošlo k nabytí majetku (přírustku majetku), ke kterému mělo při normálním průběhu věcí dojít, ale rovněž pro případ nemajetkové škody. Občanský zákoník tyto pojmy rozlišuje. Obecný pojem, který používá, je pojem újma, která může být jak majetková tak nemajetková. Pojem škody pak používá jen pro újmu majetkovou, kterou rozumí jako dosud jak zmenšení majetku, tak ušlý majetkový prospěch – ušlý zisk. Vlastní úpravu pak uvádí pro náhradu škody s tím, že se její ustanovení použijí i pro náhradu nemajetkové újmy.

Povinnost nahradit nemajetkovou újmu (zcela samostatně nebo vedle náhrady škody) je stanovena výslovně pro konkrétní případy, obecně je dána povinnost nahradit nemajetkovou újmu odůvodňují-li to zvláštní okolnosti, za nichž škůdce způsobil újmu protiprávním činem, zejména porušil-li z hrubé nedbalosti důležitou právní povinnost, nebo způsobil-li újmu úmyslně z touhy ničit, ublížit nebo z jiné pohnutky zvláště zavržitelné každému, kdo způsobenou újmu důvodně pociťuje jako osobní neštěstí, které nelze jinak odčinit (§ 2071 obč. zák.).

 

Michal Antoš

Právní postavení opatrovníka obchodní korporace

Opatrovnictví je možné vymezit jako institut, jenž spočívá v právní ochraně osoby jejím zástupcem dosazeným veřejnou mocí. Opatrovnictví právnických osob je institutem soukromého práva, který sleduje ochranu zájmů právnické osoby a naplňování jejích subjektivních práv (§ 457 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dále také “obč. zák.”).

Spravování záležitostí právnické osoby a naplňování jejích práv spadá za normálního stavu do působnosti, která v systému orgánů náleží orgánu statutárnímu (§ 164 odst. 1 obč. zák.). Opatrovnictví se proto uplatní zásadně v případě, že právnická osoba nemá (dostatečně) obsazen statutární orgán, případně je dána překážka, která brání statutárnímu orgánu vykonávat svoji činnost.

Ustanovení opatrovníka právnické osobě považujeme za ultima ratio, k němuž má soud přistoupit pouze v nezbytně nutných případech. Je tomu tak z důvodu, že obchodní korporace jsou soukromé subjekty, do jejichž sféry má veřejná moc zasahovat v co nejmenší míře, a to jen tehdy, stanoví-li tak zákon.

Jakkoli již judikatura Nejvyššího soudu ČR vyřešila otázku ohledně možnosti jmenování hmotněprávního opatrovníka obchodním korporacím, interpretačně problematickou oblastí zůstává vymezení právního postavení samotného opatrovníka. Právní postavení opatrovníka určuje, v jakém rozsahu bude oprávněn zasahovat do činnosti obchodní korporace, a jde tedy o oblast, jejíž správné uchopení je na výsost významné.

Z důvodu zachování právní jistoty je důvodné očekávat, že opatrovník bude mít své právní postavení důsledně určeno, aby se předešlo excesivním zásahům do soukromé sféry obchodní korporace. Zákonodárce však postavení opatrovníka vymezil prostřednictvím odkazujících norem, což přináší nemalé komplikace. Zásadním problémem je již určení právních norem, které na právní postavení opatrovníka dopadají, a určení jejich hierarchie. Je třeba zvážit tři okruhy právních norem, a to ustanovení § 457 až § 464 obč. zák. vztahující se k opatrovnictví obecně, dále ustanovení § 486 až § 488 obč. zák. zabývající se opatrovnictvím právnické osoby a konečně ustanovení zákona o obchodních korporacích (zák č. 90/2012 Sb., dále jen “ZOK”) vztahující se k právnímu postavení člena statutárního orgánu konkrétního druhu obchodní korporace.

Zkoumanou oblast rozdělíme do tří hlavních oblastí, a to určení osoby opatrovníka, vymezení jeho působnosti a stanovení jeho práv a povinností.

 

Karel Marek, Helena Jačmanová

Zadávání veřejných zakázek, nová právní úprava v ČR a SR

Zadávání veřejných zakázek je procesem, který je začasté – podle zákonné úpravy – nutné uskutečnit, a který ústí do uzavření smlouvy. Vzhledem k tomu, že od 1. 11. 2016 je v ČR účinný zákon č. 134/2016 Sb., který veřejné zakázky upravuje (je účinný jako celek; u některých ustanovení podle jeho § 279 nastane účinnost později) a zákon č. 135/2016 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o zadávání veřejných zakázek, je vhodné této tématice aktuálně věnovat následující řádky. Je to z toho důvodu, že řada osob se běžně stává osobou činnou v zadávacím procesu a u dalších osob se tak může v budoucnu stát alespoň ad hoc nebo s těmito osobami mohou spolupracovat. V příspěvku jde o pojednání o nové úpravě, kurzívou je vyznačena úprava slovenská. Jde taktéž o zjištění skutečnosti, zda lze zakázky zadávat méně formálním způsobem a zda se zde rozšiřuje elektronizace zadávání.

Na základě veřejných zakázek získávají dodavatelé možnost provádění rozsáhlých dodávek. Realizuje se zde značná část společensky disponibilních prostředků. “Na základě veřejných zakázek vznikají relativně stabilní obchodní vztahy se zajištěným financováním. Pro podnikatele, který zakázku získá, je minimalizováno riziko, že za jím poskytnuté plnění neobdrží dohodnutou úplatu.”1) K tomu, aby při získávání těchto zakázek bylo postupováno transparentně a nediskriminačně, se snaží přispět i nové směrnice EU a na ně navazující tuzemská úprava.

Nová česká právní úprava zapracovává příslušné předpisy EU2) a určuje

  1. a) pravidla pro zadávání veřejných zakázek, včetně zvláštních postupů předcházejících jejich zadání,
  2. b) povinnosti dodavatelů při zadávání veřejných zakázek a při zvláštních postupech předcházejících jejich zadání,
  3. c) uveřejňování informací o veřejných zakázkách,
  4. d) zvláštní podmínky fakturace za plnění veřejných zakázek,
  5. e) zvláštní důvody pro ukončení závazků ze smluv na veřejné zakázky,
  6. f) informační systém o veřejných zakázkách,
  7. g) systém kvalifikovaných dodavatelů,
  8. h) systém certifikovaných dodavatelů,
  9. i) dozor nad dodržováním tohoto zákona.

V porovnání s českou úpravou byla slovenská právní úprava přijatá o něco dříve. Do účinnosti vstoupil 18. 4. 2016 zákon č. 343/2015 Z. z. o verejnom obstarávaní (aktuálně již třikrát novelizovaný), který samozřejmě zapracovává stejnou legislativu EU jako český zákon. Rozsah jeho úpravy je však v úvodním ustanovení, oproti výše uvedené české právní úpravě, stanovený jen velmi stručně, jako zadávání zakázek na dodání zboží, zakázek na uskutečnění stavebních prací, zakázek na poskytování služeb, soutěž návrhů, zadávání koncesí na služby a správu při zadávání veřejných zakázek.

Zatímco česká právní úprava je v celku členitá (zákon má 279 paragrafů, patnáct částí, některé dále dělené na hlavy a případně díly). Slovenská právní úprava je v tomto ohledu tak trochu skromnější (zákon má 189 paragrafů, sedm částí, některé dále rozděleny do hlav), na druhé straně však mnohem rozsáhlejší.

 

PRVNÍ NOVELIZACE Občanského zákoníku a Zákona o obchodních korporacích byla přijata.

Dne 14.12.2016 byla pod č. 460/2016 Sb., přijata první novela občanského zákoníku a pod č. 458/2016 Sb., zákona o obchodních korporacích. Předmětem novelizace byla zejména nutnost vyřešení problému týkající ho se zvláštních plných mocí, úprava definice liniových staveb, byly přijaty změny týkající se svéprávnosti, úroků z prodlení u výživného, bylo znovuzavedeno zákonné předkupní právo spoluvlastníků. Byla také zavedena, resp. částečně obnovena účast zaměstnanců v dozorčích radách společností, které mají více než 500 zaměstnanců  a také byly přijaty změny v úpravě svěřeneckých fondů.

Znění novelizací

Nové BWM 5 touring