Číslo 5/2017

David Sedláček

Principy rovnosti a ochrany slabšího v modelových aspektech rozhodčího a vykonávacího řízení

Rovnost co do obsahu pojmu je z pohledu subsumpce pod právní terminologickou klasifikaci vnímán primárně jako abstraktní klauzule, která má, v kontextu k normám práva, místo na vrcholu normotvorné soustavy v podobě ústavního pořádku (tak i v České republice, např. v čl. 1, čl. 3, čl. 4, čl. 21 Listiny základních práv a svobod, procesní rovnost pak v čl. 37). Dle filozoficko-právních a právně-teoretických kautel pojem se rozpadává in concreto do rovných podmínek, rovných příležitostí, ale nepochybně je spojen i s rovnováhou ve vzájemných právech a povinnostech ve smyslu jedné z generálních klauzulí občanského práva (konkrétně ve smyslu ust. § 433 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen “o.z.”), a tedy v podstatě se stává atributem spravedlnosti v užším diferencujícím smyslu.

Z hmotně-právního hlediska, ale derivativně i z procedurálního, lze nerovnováhu v právech a povinnostech spíše otestovat až vyzněním smlouvy, resp. smluvních či obchodních podmínek jako celku (příkladmo “nátlak” využívající silnější strana obchodní kontraktace), což pochopitelně nepůjde jinak, než ověřovat jednotlivé eventuální neodůvodněné rozdíly, nedostatky vzájemnosti a přiměřenosti a testovat objektivně ověřitelné podmínky např. pro uplatnění smluvní pokuty. Vzhledem k účelu textu představuje posuzující hledisko rovnost procedurální.

 

Šárka Šilhánková

Veřejný pořádek a dobré mravy jako absolutní důvody pro odmítnutí ochrany ochranných známek

Cílem tohoto článku je zanalyzovat vybraný absolutní důvod pro odmítnutí ochrany ochranných známek, kterým je jmenovitě veřejný pořádek a dobré mravy. Zaměřuji se zejména na unijní úpravu, ovšem s exkurzem do české rozhodovací praxe.

Vznik Evropského společenství, později Evropské unie (dále jen “EU”), jehož cílem bylo vytvoření jednotného vnitřního trhu, vedl rovněž k vytvoření institutu ochranné známky Společenství, později ochranné známky Evropské unie (dále jen “ochranná známky EU”).

Ochranná známka EU, poskytuje ochranu ve všech členských státech EU. Opomíjet přitom však nelze národní právní úpravy známkového práva, které existovaly před vznikem EU a po vzniku jsou ovlivněny unijním právem, kdy u členských států dochází k transpozici směrnic. Zásada teritoriality tedy nebyla překonána, bylo však vytvořeno nové regionální známkoprávní teritorium. V současnosti je unijní institucí, pod jejíž dikci spadají nejen ochranné známky EU, Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (dále jen “EUIPO”), se sídlem ve španělském Alicante. Českým známkoprávním úřadem je Úřad průmyslového vlastnictví (dále jen “ÚPV”) se sídlem v Praze.

Je pochopitelné, že ne všechna označení jsou způsobilá k zápisu. Unijní i národní právní pramen obsahuje výluky v odmítnutí ochrany ochranných známek. S ohledem na téma tohoto článku se jedná konkrétně o absolutní důvody pro zamítnutí zápisu označení a důvody neplatnosti ochranných známek.

 

PRVNÍ NOVELIZACE Občanského zákoníku a Zákona o obchodních korporacích byla přijata.

Dne 14.12.2016 byla pod č. 460/2016 Sb., přijata první novela občanského zákoníku a pod č. 458/2016 Sb., zákona o obchodních korporacích. Předmětem novelizace byla zejména nutnost vyřešení problému týkající ho se zvláštních plných mocí, úprava definice liniových staveb, byly přijaty změny týkající se svéprávnosti, úroků z prodlení u výživného, bylo znovuzavedeno zákonné předkupní právo spoluvlastníků. Byla také zavedena, resp. částečně obnovena účast zaměstnanců v dozorčích radách společností, které mají více než 500 zaměstnanců  a také byly přijaty změny v úpravě svěřeneckých fondů.

Znění novelizací

Nové BWM 5 touring