Číslo 4/2017

Radim Charvát

OZNAČENÍ PŮVODU A ZEMĚPISNÁ OZNAČENÍ VERSUS KONFLIKTNÍ DOMÉNOVÁ JMÉNA

Cílem tohoto článku je analyzovat, jakou – či zda vůbec nějakou – ochranu poskytují pravidla alternativního řešení sporů v generických, unijních a českých doménách nejvyššího řádu vlastníkům chráněných označení původu a zeměpisných označení v případě registrace doménových jmen, která jsou s těmito označeními v konfliktu. V závěru bude nastíněno doporučení, jak tito vlastníci mohou postupovat, aby uspěli v těch sporech, jež se řídí alternativními pravidly, která jim neumožňují bránit se proti takovému jednání z titulu práv ke svým označením.

Nejprve provedeme jen obecné vymezení základních pojmů, tj. zeměpisné označení, označení původu a doménové jméno, a to pro snazší vhled do dané problematiky. Následně bude pozornost zaměřena na ochranu uvedených označení ve vztahu k doménovým jménům.

Doménové jméno není v právních předpisech České republiky a Evropské unie definováno [lapidární definici obsahuje ustanovení § 2 písm. d) bod 1 slovenského zákona č. 22/2004 Z.z., o elektronickom obchodě, podle něhož se doménou rozumí symbolická adresa v elektronické komunikační síti.].

Použít lze vymezení v odborné literatuře, podle které se jím rozumí: “alfanumerický název korespondující konkrétní adrese internetového protokolu.”1) Uživatel si nemusí pamatovat tzv. IP adresu serveru. Zjednodušeně řečeno, místo toho, aby uživatel zadával tzv. IP adresu tvořenou sadou čtyř řetězců čísel, napíše znaky odpovídající doménovému jménu. Systém doménových jmen je založen na principu hierarchie, kdy doménové jméno se skládá z domén jednotlivých řádů oddělených tečkami, přičemž se postupuje zprava doleva. Konec doménového jména tvoří doména nejvyššího řádu, která může být generická (generic Top Level Domain, zkráceně gTLD), nebo se váže k určité zemi či regionu (tj. country-code Top Level Domain – ccTLD), například .cz nebo .eu. Generické domény2) spravuje “Internet Corporation for Assigned Names and Numbers” (“ICANN”) založený v roce 1998. Doménová jména v doméně nejvyššího řádu “.cz” spravuje CZ.NIC, z.s.p.o. Pod doménou nejvyššího řádu jsou domény druhého řádu (Second Level Domains, neboli SLDs), úrovně mohou být i nižší, například law.muni.cz.

Pokud se stručně týká rozdílu mezi pojmem “označení původu” a “zeměpisné označení”, lze je demonstrovat na vymezení těchto termínů v ustanovení § 2 zákona č. 452/2001 Sb., o ochraně označení původu a zeměpisných označení a o změně zákona o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů

 

Kateřina Burešová

PRINCIPY VEŘEJNÉHO ZADÁVÁNÍ V EU

Veřejné zadávání (public procurement) je v prostředí Evropy velmi specifické. Historicky je to dáno tím, že suverenita jednotlivých evropských států stála na nejednotných a zcela odlišných hodnotách a pravidlech, která se v národních legislativách uplatňovala. Postupným sjednocování suverénních států do Evropské unie, resp. jejích předchůdců tvořících její základní pilíře, docházelo i ke sjednocování hodnot a pravidel s cílem vytvořit integrovaný vnitřní prostor se společnými zájmy.

Základem současného veřejného zadávání jsou již pro všechny členské státy jednotná, relativně ustálená pravidla. Jejich právní rámec je dán příslušnými směrnicemi, které mohou být v členských státech transponovány do vnitřních legislativ. V některých členských státech taková zvláštní právní úprava pro veřejné zadávání není a napřímo se uplatňují směrnice Evropského parlamentu (např. Dánsko). V České republice jsou tradičně provedena vlastní pravidla ve formě zákona, který navíc zpřísňuje evropskou legislativu. Tuzemský právní předpis, tj. zákon č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, stojí na totožných principech.

Tento příspěvek přibližuje právě ty principy, na nichž je postaveno veřejné zadávání v Evropské unii. Prostřednictvím historických kontextů, jimž je věnována část příspěvku, lze lépe porozumět této problematice. Principy veřejného zadávání se totiž postupně vyvíjely a nebyly obsaženy hned v prvních pokusech o sjednocení zadávacích procesů v Evropské unii. V minulosti byly principy jako nepsaná pravidla dovozovány ze zakládacích dokumentů Evropské unie. Dnes se však již ustálily a jsou pevně zakotveny v poslední generaci tzv. evropských zadávacích směrnic (směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU ze dne 26. února 2014 o zadávání veřejných zakázek a o zrušení směrnice 2004/18/ES; směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/25/EU ze dne 26. února 2014 o zadávání zakázek subjekty působícími v odvětví vodního hospodářství, energetiky, dopravy a poštovních služeb a o zrušení směrnice 2004/17/ES; směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/23/EU ze dne 26. února 2014 o udělování koncesí) a jsou součástí bohaté judikatury Soudního dvora Evropské unie.1) 

Principy veřejného zadávání tvoří významná pravidla, jejichž dodržováním má být dosaženo cílů sjednoceného zadávání.

 

Karel Marek

SMLOUVA O ÚVĚRU

Finančním úvěrem se rozumí dočasné poskytnutí peněžních prostředků. V tomto smyslu je úvěr definován také v zákonu o bankách: “Úvěrem [se rozumí] v jakékoliv formě dočasně poskytnuté peněžní prostředky”. Finanční úvěr byl definován také v devizovém zákonu: “Finančním úvěrem [se rozumí] poskytnutí peněžních prostředků v české nebo v cizí měně, se kterým je spojena povinnost k jejich vrácení v peněžní formě.”

Obchodní úvěr, také dodavatelský nebo zbožový úvěr – o němž nepojednáváme – má nejčastěji podobu odkladu placení ceny. Obchodním úvěrem je také prodej zboží nebo služeb spotřebitelům na splátky (splátkový prodej).

Smlouva o úvěru je upravena v § 2395 až 2400 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dříve byla smlouva o úvěru upravena v § 497 až 507 obchodního zákoníku). Na smlouvy, ve kterých se sjednává spotřebitelský úvěr, se navíc vztahuje úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru.

Na rozdíl od obchodního zákoníku nový obč. zák. neoznačuje smluvní strany smlouvy o úvěru jako “věřitel” a “dlužník”, protože to je obecné označení pro strany každého závazku, ale označuje je jako “úvěrující” a “úvěrovaný”.

PRVNÍ NOVELIZACE Občanského zákoníku a Zákona o obchodních korporacích byla přijata.

Dne 14.12.2016 byla pod č. 460/2016 Sb., přijata první novela občanského zákoníku a pod č. 458/2016 Sb., zákona o obchodních korporacích. Předmětem novelizace byla zejména nutnost vyřešení problému týkající ho se zvláštních plných mocí, úprava definice liniových staveb, byly přijaty změny týkající se svéprávnosti, úroků z prodlení u výživného, bylo znovuzavedeno zákonné předkupní právo spoluvlastníků. Byla také zavedena, resp. částečně obnovena účast zaměstnanců v dozorčích radách společností, které mají více než 500 zaměstnanců  a také byly přijaty změny v úpravě svěřeneckých fondů.

Znění novelizací

Nové BWM 5 touring