Číslo 2/2018

Jiří Grygar

Rozhodování o nezákonnosti předběžného opatření podle  § 220a OSŘ

S účinností od 30. 9. 2017 bylo zákonem č. 296/2017 Sb., vloženo do občanského soudního řádu nové ustanovení, označené jako § 220a, které stanoví:

„(1) Odmítne-li odvolací soud odvolání z důvodu, že napadené usnesení o předběžném opatření pozbylo účinků, zaniklo nebo bylo zrušeno podle § 77 odst. 2, současně určí, že bylo nezákonné, byl-li by jinak dán důvod pro jeho zrušení.

(2) Při určení toho, zda napadené usnesení o předběžném opatření bylo nezákonné, vychází odvolací soud ze skutkového a právního stavu v době vydání napadeného usnesení.“

Dle důvodové zprávy došlo k zavedení této změny v důsledku závěrů rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci Hanzelkovi a ve věci Pekárny a cukrárny Klatovy, a. s.], založeném na tezi, že pokud předběžné opatření zaniklo nebo bylo soudem, který je původně vydal zrušeno, tak účastník v rámci soudního přezkumu v režimu řádných opravných prostředků nemá účinný prostředek nápravy, pokud předběžné opatření bylo nezákonným rozhodnutím  (tj. že nezákonnost vznikla, po určitou dobu trvala, zanikla, ale již „neexistuje“ rozhodnutí, které by bylo možno napadnout odvoláním).

 

Zdeněk Kučera

Postavení zajištěného věřitele při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty

Insolvenční zákon (zákon o úpadku a způsobech jeho řešení č. 182/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů – dále též IZ) si mimo jiné klade za cíl řešit úpadek dlužníka některým ze zákonem stanovených způsobů tak, aby došlo k uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem a k co nejvyššímu a zásadně poměrnému uspokojení dlužníkových věřitelů. Někteří z těchto věřitelů jsou při uspokojování svých nároků za dlužníkem zákonem preferováni, což platí jednak pro nositele pohledávek za podstatou a jim na roveň postavených (jejich výčet je uveden v § 168 a 169 IZ), dále pak pro věřitele zajištěné. Takovými jsou ti věřitelé, jejichž pohledávka je zajištěna některým ze způsobů taxativně uvedených v § 2 písm. g) IZ, přičemž zákon u nich předpokládá, že budou upokojováni z výtěžku zpeněžení předmětu zajištění, obvykle z prodeje zástavy. Pokud tento výtěžek k úplnému uspokojení zajištěného věřitele nepostačuje, uspokojuje se zajištěný věřitel ve zbytku spolu s ostatními věřiteli (je-li dlužníkův úpadek řešen konkursem), nebo se mu již nedostane ničeho a dlužník může být nadto od povinnosti doplatit zbytek osvobozen (při řešení dlužníkova úpadku oddlužením ve formě splátkového kalendáře). Bohužel však insolvenční zákonodárce nepromeškal svou příležitost mlčet na téma, jak zacházet s neuspokojenou částí zajištěné pohledávky tam, kde je dlužníkův úpadek řešen oddlužením ve formě zpeněžení majetkové podstaty.

Patrik Stonjek

Ještě jednou k rozhodování  per rollam u společností s ručením omezeným

  1. Úvod

Rozhodování mimo valnou hromadu, jinak řečeno rozhodování per rollam, není v českém právním řádu novým institutem. Již před přijetím „nové“ soukromoprávní úpravy, tedy zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále též jako „OZ“), a zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech, (dále též jako „zákon o obchodních korporacích“ nebo „ZOK“), jej české právo znalo. Od 1. 1. 2014 však vstupem zákona o obchodních korporacích v účinnost došlo u společností s ručením omezeným k jedné výrazné změně. Do tohoto dne totiž platilo, že v případě požadavku zákona (zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění ke dni 31. 12. 2013) na pořízení notářského zápisu o rozhodnutí valné hromady mohlo být rozhodnutí mimo valnou hromadu přijato pouze tehdy, pokud měl projev vůle společníka, jímž vyslovoval souhlas s návrhem usnesení, formu notářského zápisu, ve kterém se uvedl i obsah příslušného usnesení (viz § 130 odst. 2 obchodního zákoníku). Od 1. 1. 2014 však tento požadavek odpadl. V současné době tak podle textu § 175 odst. 3 zákona o obchodních korporacích postačuje, aby byl podpis na vyjádření společníka úředně ověřen. V následujícím příspěvku bu-de tato legislativní změna okomentována jak z pohledu českého soukromého práva, tak z perspektivy práva Evropské unie.Tento příspěvek vznikl za finanční podpory programu Progres Q03 (Soukromé právo a výzvy dneška).

Radek Jurčík

Novela zákona o registru smluv

Problematika registru smluv a rozsahu povinných subjektů a smluv, které v tomto registru mají být uveřejněny, je v praxi diskutována, o čemž svědčí i reakce zákonodárce v podobě zákona č. 249/2017 Sb., ze dne 30. července 2017, kterým byl změněn zákon č. 340/2015 Sb., o zvláštních podmínkách účinnosti některých smluv, uveřejňování těchto smluv a o registru smluv (zákon o registru smluv), ve znění zákona č. 298/2016 Sb. (dále jen „novela“). Touto novelou se zabývá rovněž nauka a probíhají diskuse v odborných časopisech. Tento článek navazuje na již uveřejněný článek autora Václava Pilíka s názvem „První věcná novela zákona o registru smluv“, který byl publikován v Obchodním právu č. 9/2017, který se novele pod jiným zorným úhlem rovněž věnuje.

Cílem novely zákona je zajištění fungování zákona o registru smluv v praxi s ohledem na zjištěné problémy při aplikaci zákona od doby jeho účinnosti, jež nastala 1. července 2016. Je nutné připomenout, že registr smluv dopadl na řadu subjektů i smluvních situací, které se týkají komerčních činností, a kdy konkurenti ze soukromé sféry jsou v těchto situacích zvýhodněni.Uvedené dvě zásady, kontrola veřejné správy (mimo jiné i prostřednictvím uveřejnění smluv v registru smluv) a zásada rovnosti při uzavírání smluv v těch oblastech, kdy si veřejný i soukromý sektor může konkurovat, bude však vždy předmětem diskusí a polemik.

Je nutné zdůraznit, že zákon o registru smluv je z pohledu legislativního zákonem vykazujícím znaky paskvilu, předkladatelé se zčásti nechali doslova inspirovat slovenskou právní úpravou, aniž by ji zakomponovali do českého prostředí, neobsahuje dohledový orgán (Ministerstvo vnitra vytváří systém pro uveřejňování smluv a metodiky, jinak každý, kdo uveřejňuje smlouvu, odpovídá sám za správnost), neuvádí například, kdo má smlouvu uveřejnit (de facto to může učinit každý, kdo disponuje datovou schránkou), odkazuje na neplatné zákony v textu zákona [například zákon o veřejných zakázkách v § 8 odst. 4, koncesní zákon v § 8  odst. 5 písm. c); oba již byly zrušeny zákonem č. 134/2016 Sb. a novela tuto formální nesprávnost nenapravila]. Jinak řečeno, i tato novela mnohé vady současného zákona o registru smluv neodstranila a tyto de lege ferenda čekají na nápravu.

 

 

 

 

PRVNÍ NOVELIZACE Občanského zákoníku a Zákona o obchodních korporacích byla přijata.

Dne 14.12.2016 byla pod č. 460/2016 Sb., přijata první novela občanského zákoníku a pod č. 458/2016 Sb., zákona o obchodních korporacích. Předmětem novelizace byla zejména nutnost vyřešení problému týkající ho se zvláštních plných mocí, úprava definice liniových staveb, byly přijaty změny týkající se svéprávnosti, úroků z prodlení u výživného, bylo znovuzavedeno zákonné předkupní právo spoluvlastníků. Byla také zavedena, resp. částečně obnovena účast zaměstnanců v dozorčích radách společností, které mají více než 500 zaměstnanců  a také byly přijaty změny v úpravě svěřeneckých fondů.

Znění novelizací