Číslo 11/2017

Josef Bejček

Soukromé právo mezi doporučením a příkazem či zákazem

V příspěvku*) bude rozebírána dosavadní diskuse o určení kogentního či dispozitivního charakteru předpisů v českém soukromém právu. Toto určení má kardinální význam pro funkčnost soukromého práva a pro realizaci jeho základních zásad a hodnot, především zásady autonomie vůle; je klíčové i z hlediska právní jistoty. Občanský zákoník zavedl sice nové slovní vymezení platné (podle principu subsidiarity vyjádřeného v § 9 odst. 2 OZ) i pro zákon o obchodních korporacích, ale směšuje v něm kritéria rozlišení kogentních a dispozitivních ustanovení a kritéria obsahové kontroly právních jednání a omezuje se fakticky jen na některé výslovné zákazy odchylek od zákonného určení.

Zkoumám, zda se pod novými slovy § 1 odst. 2 OZ skrývá i nějaký nový obsah ve srovnání s úpravou dřívější. Domnívám se, že nikoliv. S ohledem na požadavek právní jistoty se přimlouvám za rozšíření demonstrativního výčtu kogentních ustanovení, byť třeba dekoncentrovaného. Metodou je především analýza doktrinálních názorů a komentářů; stabilizované judikatorní dodatečné určování povahy norem, na něž bude praxe podobně jako v minulosti z velké části odkázána, není zatím dostatečně rozvinuto. Jakkoliv není zákonné kritérium optimální, nezbývá nám prozatím, než se v praxi spokojit s judikatorním a doktrinálním “náhradním zákonodárstvím.”

Zdeněk Hraba

Český zákon o významné tržní síle a jeho novelizace ve srovnání s úpravou na Slovensku

Zákon č. 395/2009 Sb., o významné tržní síle při prodeji zemědělských a potravinářských produktů a jejím zneužití ve znění pozdějších novel (dále také jen “zákon” nebo “zákon o významné tržní síle”), který právně upravuje část trhu v České republice od 1. 2. 2010, definuje významnou tržní sílu jako takové postavení odběratele, v jehož důsledku si odběratel může vynutit bez spravedlivého důvodu výhodu vůči dodavatelům v souvislosti s nákupem potravin nebo přijímáním nebo poskytováním služeb s nákupem nebo prodejem potravin souvisejících.

V březnu 2013 byl podán návrh ze strany opozičních poslanců na celkové zrušení vlastního zákona bez jakékoli náhrady. Tehdejšímu zákonu vytýkali řadu problematických míst, např. nejasnou definici věcné působnosti zákona (pojem “zemědělské a potravinářské výrobky”), nejednotné používání pojmů (“produkt – zboží –výrobek”), nejasnou definici významné tržní síly a nejasnost, kdo má prokazovat naplnění kritérií významné tržní síly, rozdílnou definici odběratele (“odběratel – soutěžitel”), nedefinování pojmu “relevantní trh” v zákoně včetně zákona o ochraně hospodářské soutěže, nemožnost se dohodnout na nižších cenách než je nákupní atd. a problémy s aplikací zákona ze strany Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Vláda k návrhu poslanců zaujala zamítavé stanovisko, projednávání sněmovního tisku bylo ukončeno s koncem volebního období.

 

PRVNÍ NOVELIZACE Občanského zákoníku a Zákona o obchodních korporacích byla přijata.

Dne 14.12.2016 byla pod č. 460/2016 Sb., přijata první novela občanského zákoníku a pod č. 458/2016 Sb., zákona o obchodních korporacích. Předmětem novelizace byla zejména nutnost vyřešení problému týkající ho se zvláštních plných mocí, úprava definice liniových staveb, byly přijaty změny týkající se svéprávnosti, úroků z prodlení u výživného, bylo znovuzavedeno zákonné předkupní právo spoluvlastníků. Byla také zavedena, resp. částečně obnovena účast zaměstnanců v dozorčích radách společností, které mají více než 500 zaměstnanců  a také byly přijaty změny v úpravě svěřeneckých fondů.

Znění novelizací