Číslo 1/2017

Jiřina Hásová

OCHRANA PROTI ÚPADKU V CESTOVNÍM RUCHU


Cestování (tedy přesun osob z místa na místo) patří od pradávna k životu lidí. V současné době je představa cestování spojena zejména s rekreací, tedy s trávením volného času, ale může být spojena i s obchodními a pracovními účely.

Právní úprava v oblasti cestovního ruchu je značně roztříštěná, spadá do oblasti práva veřejného i soukromého. Pramenem práva je celá řada předpisů, které pokrývají různé oblasti cestovního ruchu. V následujícím textu nebude věnována pozornost problematice poskytování cestovních služeb v celé šíři, ale pouze v souvislosti se zabezpečením ochrany při úpadku.

Pojem “cestovní služba” není v právu obecně definován, pravidelně jsou k cestovním službám přiřazovány takové služby, jako je ubytování, doprava, jiné služby cestovního ruchu. K jiným službám může patřit celá řada dalších služeb, například stravování, pronájem automobilů, výpůjčky lyží, prodej vstupenek, zajištění průvodců, zajištění fakultativních výletů, prodej věcí souvisejících s cestovním ruchem (mapy, tištění průvodci, turistické odznaky) apod.

 

Jaroslav Schulz

DAŇOVÉ ASPEKTY ALTERNATIVNÍHO ŘEŠENÍ SPORŮ V MEZINÁRODNÍM OBCHODĚ


Z povahy věci je mezinárodní obchod nejkomplikovanější oblastí mezi dodavatelsko-odběratelskými vztahy. Ačkoliv vlivem rozvoje technologií, lidského poznání i dostupností kapitálu dochází neustále k odstraňování či změkčování bariér mezi jednotlivými obchodními teritorii, a tím k integraci dříve segregovaných trhů, specifika mezinárodního obchodu přetrvávají. Mezi hlavní faktory patří jazyková bariéra, kulturní a náboženské odlišnosti a v neposlední řadě také rozdílnost právní kultury, právních řádů a jejich aplikace. Složitost obchodních vztahů s mezinárodním prvkem proto vždy vyžadovala vyšší stupeň důvěry mezi smluvními stranami. Z důvěry jako subjektivní kategorie se postupem času rozvinuly obchodní zvyklosti. Mnohé z nich se postupně staly formálními, ale také neformálními standardy.

Spletitost mezinárodního obchodu se přirozeně odráží také v právních vztazích, regulaci těchto vztahů, vymahatelnosti a vykonatelnosti práva, což přirozeně předurčuje komplikovanost sporů mezi smluvními stranami. Řešení sporů v mezinárodním obchodě je samostatnou oblastí, která je v literatuře uspokojivě zachycena, přičemž nejpřirozenějším způsobem je vzájemná dohoda (smír) smluvních stran. V právu mezinárodního obchodu bývá souhrnně označována jako alternativní způsoby řešení sporů (z výrazu “Alternative Dispute Resolutions”, zkráceně také “ADR”).

Cílem tohoto článku je posoudit daňové aspekty různých druhů alternativního řešení sporů pro české podnikatele, přesněji řečeno v rámci českého daňového práva, dále také identifikovat nejasná, resp. problematická místa, na které by podnikatel měl být připraven. Za cíl si též klademe prověřit, jak jsou daňové důsledky závislé na jednotlivých metodách alternativního řešení sporů.

PRVNÍ NOVELIZACE Občanského zákoníku a Zákona o obchodních korporacích byla přijata.

Dne 14.12.2016 byla pod č. 460/2016 Sb., přijata první novela občanského zákoníku a pod č. 458/2016 Sb., zákona o obchodních korporacích. Předmětem novelizace byla zejména nutnost vyřešení problému týkající ho se zvláštních plných mocí, úprava definice liniových staveb, byly přijaty změny týkající se svéprávnosti, úroků z prodlení u výživného, bylo znovuzavedeno zákonné předkupní právo spoluvlastníků. Byla také zavedena, resp. částečně obnovena účast zaměstnanců v dozorčích radách společností, které mají více než 500 zaměstnanců  a také byly přijaty změny v úpravě svěřeneckých fondů.

Znění novelizací

Nové BWM 5 touring